Zpet na domovskou stranku oslav



Zalozeni benediktinskeho klastera



  Benediktinsky klaster v Trebici patril k nejstarsim reholnim institucim na Morave. Jiz nedlouho po svem zalozeni v letech 1101-1104 pocal plnit v cirkevnim, politickem, kulturnim i hospodarskem zivote zeme vyznamnou ulohu. Podilel se na kolonizacnim usili severne od toku reky Jihlavy, dal vzniknout stredoveke Trebici a vyvijel i rozsahlou stavebni aktivitu. Zejmena jeho romansko-goticky kostel (basilika) Nanebevzeti Panny Marie (dnes sv. Prokopa) zustal az po nase casy svedectvim nekdejsi dulezitosti a zamoznosti trebicskeho opatstvi. Tri proboststvi, Na Luhu (dnes Brno-Komarov), v Merine a v Brezove (Slezsko), zajistovala trebicskemu klasteru mimoradnou pozici uvnitr benediktinske rehole i cele tehdejsi cirkevni organizace. Rozvetvena soustava manu, sluzebniku opata a konventu, mu navic dodavala take nezanedbatelnou hodnotu vojenskou. Rozsahly pozemkovy majetek, majici svuj zaklad ve stedrem obveneni dvema generacemi premyslovskych fundatoru, a take prvotni funkce klastera jako rodoveho pohrebiste Konradovcu (potomku Konrada Brnenskeho) poskytovaly vsem jeho opatum spolehlivou oporu. Vyznamne postaveni trebicskeho klastera v premyslovskem state uznavala papezska kurie, cirkevni hodnostari i svetska moc. Vazne ujmy zpusobene konventu i klasterstvi husitskymi valkami prerostly do tragickeho rozmeru za boju Jiriho z Podebrad s Matyasem Korvinem. Pohroma, ktera stihla mesto i klaster v roce 1468, vyustila po case v uplny zanik trebicskeho benediktinskeho konventu kolem roku 1525. Stale jeste znacny pozemkovy majetek, formalne dlouho vedeny jen jako zastava, se brzy rozdrobil v procesu sekularizace, Trebic klesla mezi radova poddanska mesta, manska organizace se nenavratne rozpadla a komplex klasternich budov podlehl opakovanym prestavbam. Tezce poskozeny klasterni kostel sice zkazu preckal, musel vsak po tri stoleti cekat na zapoceti obnovy a navraceni bohosluzebnym ucelum, jsa mezitim vyuzivan k ryze profannim ucelum

  Zalozeni klastera je spjato se jmeny dvou moravskych premyslovskych knizat, vladcu samostatnych udelu. Knizata Oldrich Brnensky a Litold Znojemsky byli synove Konrada Brnenskeho. Oba upadli z nezjistenych pricin do nemilosti prazskeho knizete Bretislava II. a ten je z jejich "otcovskych udelu" v roce 1099 vyhnal. V prosinci roku 1100 se sam stal obeti ukladne vrazdy. V Praze se chopil dle ocekavani moci jeho mladsi bratr Borivoj II., jehoz starsi bratr proti vsemu pravu a zvyklostem prosazoval jiz drive za sveho budouciho nastupce. Ziskal k tomu za nemale penize i cisaruv souhlas. Jednalo se vsak o postup vyslovene protipravni, nebot podle platneho "senioratniho prava" smel usednout na prazsky knizeci stolec vzdy jenom nejstarsi zijici Premyslovec. Tim byl v roce 1100 prave knize Oldrich Brnensky.

  Po smrti Bretislava II. se Oldrich i Litold bez prekazky vratili na Moravu a chopili se vlady ve svych udelech. Oldrich se ovsem nehodlal smirit se zjevnou krivdou a za pomoci bratra Litolda i blizkych pribuznych z Rise (byl po matce ze starobyleho risskeho rodu) hodlal se souhlasem cisare prosadit svuj opravneny narok bojem proti prazskemu Borivoji II. Olomoucka knizata zachovala vernost Praze a dynasticka krize prerostla v ozbrojeny konflikt. Zrejme nejvyznamnejsim ucastnikem Oldrichova tazeni proti Praze v srpnu roku 1101 byl jeho stryc z matciny strany salsky hrabe Sigurd, friesinsky biskup Jindrich a jeho svagr Friedrich. V situaci priprav na rozhodujici stretnuti s Borivojem II. ucinili Oldrich a Litold rozhodnuti o zalozeni klastera primo na hranici obou udelu na rece Jihlave, pobliz hranice s Cechami, v tzv. trebecskem (snad Trebkove) lesnim ujezdu (circuitus).

  Zalozeni klastera bylo v ranem stredoveku vzdy mimoradnou udalosti. Rozhodnuti obou moravskych knizat podporit pripravovany zasadni mocensko-politicky krok zboznym skutkem vychazelo zrejme z nekolika dosti zavaznych motivu. Krome zbozneho skutku, ktery mel u domacich i zahranicnich cirkevnich kruhu podporit zamyslenou vojenskou akci proti Praze, se jednalo take o nemene dulezite mocenske gesto - zrizeni dustojneho rodoveho pohrebiste, rovnocenneho svym majetkem a vyznamem vysehradske kapitule. Fundace trebicskeho klastera tak navenek demonstrovala vnitrni jednotu obou bratri, spojenectvi s cirkevnimi kruhy a predevsim vysoke politicke cile Oldricha Brnenskeho. Z textu Oldrichovy listiny vyplyva jeste jedna, zatim takrka nepovsimnuta skutecnost. Primo v arealu Oldrichova brnenskeho hradu (Stare Brno) byla tehdy bud nove zrizena, nebo alespon nove zasvecena kaple sv. Benedikta, sverena do pece trebicskych reholniku. Jinak by totiz penize z "mince" (z brnenske knizeci mincovny), urcene pro tuto kapli, nemohly byt zapsany jako jeden z daru pro trebicsky klaster.

  
  Zalozeni klastera bylo v ranem stredoveku vzdy mimoradnou udalosti. Rozhodnuti obou moravskych knizat podporit pripravovany zasadni mocensko-politicky krok zboznym skutkem vychazelo zrejme z nekolika dosti zavaznych motivu. Krome zbozneho skutku, ktery mel u domacich i zahranicnich cirkevnich kruhu podporit zamyslenou vojenskou akci proti Praze, se jednalo take o nemene dulezite mocenske gesto - zrizeni dustojneho rodoveho pohrebiste, rovnocenneho svym majetkem a vyznamem vysehradske kapitule. Fundace trebicskeho klastera tak navenek demonstrovala vnitrni jednotu obou bratri, spojenectvi s cirkevnimi kruhy a predevsim vysoke politicke cile Oldricha Brnenskeho. Z textu Oldrichovy listiny vyplyva jeste jedna, zatim takrka nepovsimnuta skutecnost. Primo v arealu Oldrichova brnenskeho hradu (Stare Brno) byla tehdy bud nove zrizena, nebo alespon nove zasvecena kaple sv. Benedikta, sverena do pece trebicskych reholniku. Jinak by totiz penize z "mince" (z brnenske knizeci mincovny), urcene pro tuto kapli, nemohly byt zapsany jako jeden z daru pro trebicsky klaster.

  Z puvodniho dreveneho komplexu klasternich budov nezustalo zachovano vubec nic, podobne jako z mnohem pozdejsiho (13. stoleti) "klasterniho hradu", prilehajiciho ke kostelu. Klaster sam byl snad situovan pobliz starsiho, mensiho "lesniho" Trebkova hradu (Trebec), podle nehoz byl nazyvan i okolni lesni ujezd. V literature se objevila domnenka, ze tento mensi hrad byl prestaven na klaster. Tomu odporuji jak udaje o zalozeni klastera, tak take znama praxe benediktinskeho radu. Nelze ovsem vyloucit, ze do komplexu klasternich budov mohlo byt zacleneno nejake starsi opevneni.

  Prvni konvent (spolecenstvi mnichu) prisel do trebicskeho klastera pravdepodobne z risskeho prostredi, snad z okoli Freisingu a Pasova. Nasvedcuje tomu spoluucast friesinskeho biskupa Jindricha v pripomenutych udalostech, jmeno prvniho opata Kuna (Konrad) i jedna z variant nazvu klastera - Panna Marie risska. Ostatne jeste ve 13. stoleti prokazatelne udrzoval prave s biskupskymi kapitulami ve Freisingu a v Pasove trebicsky klaster urcite kontakty.

  Trebicskemu klasteru jako rodovemu pohrebisti sverili jeho fundatori mimoradne bohate obveneni, jak se nazyval darovany majetek. Podle dobovych predstav byl ovsem dar poskytovan primo Bohu a Panne Marii, klaster jej mohl pouze spravovat, pricemz zakladatelum zustavala k majetku rada prav. Mimoradny rozsah daru, prestoze majetek byl poskytovan postupne v rozpeti vice nez padesati let, vyvolava u dejepiscu pochybnosti o pravosti celeho textu o zalozeni klastera. Ve skutecnosti souvisela "nakladna stedrost" vuci klasteru se zamerem vyrovnat se i v tomto ohledu prazskym Premyslovcum a jejich pohrebisti, vysehradske kapitule.

  Veskere poznatky tykajici se vzniku klastera i jeho vybaveni pozemkovym majetkem se zachovaly v jednom z pozdnich opisu Kosmovy kroniky (1439-1468), napsanem prave v trebicskem klastere. Tento opis byl porizovan podle mnohem starsi, dnes jiz neexistujici, predlohy rovnez trebicskeho puvodu (1157-1160). Do tohoto starsiho opisu Kosmova dila ze 12. stoleti vepsal jeho opisovac k r. 1115 dosti rozsahlou vsuvku o fundaci klastera. Starsi dejepisectvi povazovalo vsuvku jako celek za zakladaci listinu klastera a oznacovalo ji jako stredoveke falzum (padelek). Ve skutecnosti je vsuvka kronikarskym vypravenim o zboznem skutku Oldricha Brnenskeho a Litolda Znojemskeho a jejich stedrosti vuci klasteru, v nemz byli oba pochovani. Na podporu svych slov citoval benediktinsky mnich-pisar dve casti nedochovane Oldrichovy listiny (chirografu) pro trebicsky klaster z let jeho vzniku (1101-1104) a tak je zachranil pro pristi generace.

Rudolf F i s e r